Naši náladu jsme si zvykli využívat jako ukazatel toho, jak se nám v životě daří, zda jsme spokojeni s tím, jak věci plynou, zda se nám právě děje něco příjemného či nepříjemného. Náladu jsme si zvykli brát jako důsledek. Nálada je ovšem i velmi mocná příčina. Podle toho, jakou náladu zrovna máme, vábíme do svého života buď radost, hojnost, zdraví a lásku, anebo naopak nedostatek, nemoc a nepříjemné situace. Pokud si toto budeme uvědomovat, pak si můžeme svobodně vybrat, zda budeme tvůrci svého života, anebo zda budeme jen jako stéblo trávy, které se každou chvíli ohne podle toho, kam vítr zafouká…

Jak přitáhnout hojnost

Nálada hojnosti je velmi mocným nástrojem, jak si do svého života přivábit hojnost, po které toužíme. Ve skutečnosti je hojnost všude kolem nás, stačí se rozhlédnout, abychom viděli tu nekonečnou pestrost tvarů, barev a forem. Nejsnazší cestou k tomu, abychom si uvědomili hojnost ve svém životě a především ve svém nitru, je vnitřně ocenit hojnost, kterou kolem sebe spatřujeme. Ocenit krásu různých stromů v parku, ocenit pestrost domů na ulici, ocenit pestrost barev, ocenit tu nekonečnou škálu všech možností. Kamkoli naše oko pohlédne, jistě nalezne něco, co dokazuje, že hojnost je všude kolem nás. Pokud půjdete do obchodu, kde budou všechny ty krásné věci, které byste si rádi koupili, ale zrovna na ně nemáte dost peněz, pak jen oceňte krásu všech těchto věcí, radujte se z toho, že jsou vůbec na světě, že se můžete kochat jejich krásou. Pak pro vás nakupování nebude stresem z toho, zda jste nepropásli sezonní výprodej, nebo že zrovna nemáte dost peněz na to, abyste si všechny ty věci koupili a odnesli domů. Z většiny věcí jejich krása, když si je donesete domů, stejně po čase vyprchá. Je to jako krásná houba v lese. Když je na mechu pod stromem, je nádherná, plná života a vy jistě cítíte nadšení, že jste jí objevili. Když ji ale donesete domů, její krása je ta tam. To neznamená, že nemůžeme věci vlastnit, ale jistě je zbytečné se trápit jen proto, že ty krásné věci nemáme doma zavřené v šatní skříni nebo garáži. Zůstávají krásné i tak a my se můžeme z jejich krásy těšit. To bude mít za následek nejen to, že se budeme cítit lépe, ale je to jako bychom otevřeli brány hojnosti do našeho života. Může k nám teď téct volným proudem. Závist, trápení se, že věci nemáme, nám tuto bránu naopak zavíralo. A tak jsme se sami vzdalovali od toho, po čem toužíme. Stesk po tom, co nemáme, nás ani o milimetr nepřiblížil k tomu tyto věci mít. Takže ještě jednou: hojnost je všude kolem nás a především je v nás samotných…!

Proč zapomínáme na své tělo?

Naše tělo pro nás dělá neskutečně moc. Každý den nám věrně slouží, za což se ale žádného velkého vděku nedočkává. Pokud onemocní, zpravidla se na něj ještě zlobíme, vyčítáme mu, že nás omezuje, že s ním musíme běhat po doktorech a ležet doma v posteli. Přitom si ale neuvědomujeme, že stav našeho těla je jen důsledek toho, jak jsme se k němu chovali. Zapomínáme na to, jak jsme jeho svaly, páteř i vnitřní orgány celý den podivně překrucovali svými negativními myšlenkami, stresem a špatnými náladami. Naše ubohé tělo to snášelo dny, týdny, možná i roky, až si konečně řeklo: a dost! A jedinou cestou, jak mohlo přilákat naši pozornost, byla nemoc. Proto bychom se místo hledání informací na internetu o všech možných příznacích chorob měli našemu tělu omluvit. Ba přímo ho prosit o odpuštění za to, co všechno mu vyvádíme. Prosit naši páteř za odpuštění, jak jsme ji drtili napětím všech svalů; náš žlučník za rozčilování se, když nám někdo hnul žlučí a naše játra za to, že jsme v sobě shromažďovali hněv. Pokud chcete, můžete jít ještě dál. Řekněte svému tělu: Miluji Tě moje tělo… A budete velmi překvapeni. Ucítíte, jak vaše tělo na tato slova čekalo, že je vyprahlé po slovech a hlavně pocitech lásky. Uvědomujte si lásku v každé buňce vašeho těla, zaplavte každou buňku vašeho těla láskou a vděčností a sami ucítíte, jak se vaše tělo uzdravuje. Jak je pro něj přirozené, aby bylo zdravé, že tak bylo stvořeno…

Vděčnost ovlivňuje naše naladění

Vděčnost je také velmi mocným nástrojem k tomu, jak ovlivnit naši náladu. Je to stejné, jako to známé pořekadlo o sklenici – buď je poloplná, anebo je poloprázdná. Buď se na svůj život díváme optikou toho, co nemáme, anebo začneme být vděční za to, co máme. Možná bychom si z toho mohli udělat malý rituál a každý večer si uvědomit pár věcí, za které jsme v životě vděční. První den se to možná bude zdát trochu obtížné. Můžete mít pocit, že vás opravdu nenapadá nic, za co byste mohli být vděční, ale vydržte pár dnů a budete překvapeni. Uvidíte, kolik úžasných věcí je ve vašem životě, kterých jste si doposud přes svoji nespokojenost ani nepovšimli. Tím, že je oceníte, projevíte vděčnost za ně, uvolníte stavidla, aby do vašeho života plynuly další a další věci, za které budete moci být vděčni. Vděčnost je i velmi důležitý nástroj z toho důvodu, že nás udržuje ve stavu pokory. Je rozdíl být pyšný na to, co mám a být vděčný za to, co mám. Pýcha nám nic dobrého nepřinese a už vůbec nerozhojní to dobré, co v životě máme. Ba naopak. Vyrobí nám nepřátele, zášť a odřízne nás od proudu hojnosti. Ne nadarmo se říká: pýcha předchází pád. Na druhou stranu o vděčnosti lze říci jen samé hezké věci. Takže buďme vděční…

Láska je jen náš prožitek

Láska je to, po čem všichni toužíme. Chceme mít hezké vztahy s partnery, s dětmi, s rodiči, s přáteli. Chceme cítit lásku. Někdy se nám ovšem zdá, že k lásce nemáme přístup. Vztahy nám nefungují, dlouhodobě nemůžeme nalézt partnera, vztahy s dětmi také nejsou ideální, o kolezích v práci ani nemluvě. Zdá se, jakoby láska nebyla. Alespoň ne pro nás. Láska ale nemůže nikam zmizet, je v nás stále přítomna, jen čeká, až k ní obrátíme svoji pozornost a začneme ji rozhojňovat. Můžete začít třeba u svého oblíbeného domácího mazlíčka. Řekněme, že máte krásného kocoura. Ač se to může zdát pro někoho podivné a ani vy jste si to možná takto neformulovali, cítíte k tomuto kocourkovi lásku. Pokud si to takto uvědomíte, máte na cestě k lásce udělaný první veliký krok. Nyní si zkuste uvědomit, že ta láska, kterou cítíte, je vaše. Kocourek vám ji sice vyvolal, ale je to váš pocit, váš prožitek. A je-li váš, pak ho v sobě dokážete i vyvolat, kdykoli si to budete přát. A láska je jenom jedna, je jedno zda jí cítíte k manželovi nebo domácímu mazlíčku. Láska je Láska. Takže pokud si ji ve svém srdci uvědomujete, vyvolávejte si ji co nejčastěji. Nesněte o princi na bílém koni, pouze si rozhojňujte svůj pocit lásky a princ na bílém koni si vás najde sám. Láska může přitáhnout zase jenom lásku. Takže teď ji sice cítíte „jenom“ k vašemu kocourkovi, ale dejte tomu nějaký čas a uvidíte. Lidé kolem vás z vás vaši lásku vycítí a začnou se k vám podle toho chovat. Brzy si uvědomíte, že lásky je ve vašem životě opravdu nekonečně mnoho….

Takže buďme vládci svých nálad, milujme lásku, těšme se z hojnosti všude kolem nás a tvořme si svůj život takový, jaký chceme!

Publikováno v časopise Phoenix 09/2013